Historie Taekwondo:

 

Způsoby boje holýma rukama jsou staré jak lidstvo samo. V dávných dobách byly bojové dovednosti užívány k obraně proti nepřátelům, včetně divokých zvířat, a také k získávání potravy. S postupem času organizace bojových umění narůstala a i když byla bojová umění užívána zejména pro obranné účely z důvodu agresivního prostředí, organizovaly se také "sportovní" zápasy. Ve vývoji obranných a útočných technik byly napodobovány formy a pohyby zvířat a tyto pak byly integrovány do bojových umění. Korejští předci měli spoustu pohybových aktivit. Jongko ve státě Pujo, Tongmeng ve státě Kogurjo, Mučon ve státě Je a Mahan, Kabi ve státě Silla jsou jen některé z nápadných příkladů "sportovních" aktivit, které staří Korejci praktikovali ve svých náboženských rituálech. Tyhle aktivity byly eventuálně vyvinuté pro cvičení na zlepšení zdraví nebo bojových schopností. První zdokumentované zmínky o bojových uměních na území dnešní Koreje pocházejí zhruba ze začátku našeho letopočtu, kdy se na korejském poloostrově zformovalo společenství Samguk - Tři království :

Kogurjo ( 37 před n. l. - 668 n. l. )
Silla ( 57 před n. l. - 935 n. l. )
Pekče ( 18 před n. l. - 600 n. l. )

Království Kogurjo se rozkládalo v Jižní Mančurii na severu poloostrova, kde mělo v provincii Tunsko své hlavní město. V téhle provincii byly nalezeny hrobky dynastie Kogurjo - Mujong - čong a Kakču - čong. Nástěnné malby v těchto hrobkách ukazují dva muže zápasící tváří v tvář v postojích velice blízkých postojům dnešního taekwondo. Obě hrobky byly postaveny v letech 3 - 427 n. l. a v písemných dokumentech z té doby se mluví o bojovém systému taekyon, takže se můžeme domnívat, že lidé v království Kogurjo začali cvičit taekwondo už v tomto období.
Největší roli ale sehrála bojová umění v království Silla. Silla se rozprostíralo v jihovýchodní části poloostrova. V jeho hlavním městě Kjongdžu byly nalezeny buddhistické kamenné sochy, vytesané ve velké věži Kumgang v chrámě Sokkuram náležejícímu klášteru Pulguksa, stojící proti sobě v bojových postojích. Silla bylo známé zejména kvůli rytířské skupině Hwarang. Byla to polovojenská výchovná a společenská organizace, do které mohli vstoupit jen mladí lidé ze vznešených rodin. Jejich úkolem bylo zušlechťovat svoje tělo a mysl a v případě potřeby bránit zemi. Věnovali se proto nácviku různých dovedností, z nichž jednou byl subak - boj beze zbraní.

V království Pekče nebyla bojová umění oficiálně podporována, a proto je tam cvičili jenom prostí lidé.

Archeologické nálezy, jako nástěnné malby v hrobkách, skalní sochy, pagody klášterů a mnoho roztroušených popisů v písemných dokumentech ukazují, že mnoho studií bojových postojů, zručností a formalizovaných pohybů se téměř shoduje se současnými postoji a formami taekwondo. Proto může být usuzováno, že lidi ve Třech královstvích praktikovali umění velice podobné tomu, které cvičíme dnes.

V roce 668 se všechna království sjednotila v jedno - sjednocenou Sillu, kterou v roce 935 vystřídala dynastie Korjo, podle které nese jméno současná Korea. V období dynastie Korjo začal velký rozvoj a šíření bojových umění jak mezi obyvatelstvem, tak ve vojenských složkách. Znalost subaku se stala jakousi vstupní branou do armády a zkouškou na vyšší vojenské hodnosti. Největšího rozmachu dosáhla bojová umění v době panování krále Ui-džonga, v letech 1147 - 1170, který byl největším podpůrcem subaku. V té době se pořádalo množství turnajů, taky v rámci národních festivalů.

Dynastii Korjo vystřídala v roce 1392 dynastie Čoson, známější pod jménem I. V tomto období se subak a taekyon stali důležitou sportovní aktivitou obyvatelstva. Konalo se množství zápasů, a také podle jejich výsledků probíhal výběr do armády. Subaku se dostávalo mnoho pozornosti jak od královského dvora, tak od obyčejných lidí. V druhé polovině dynastie I důležitost subaku jako bojového umění začala klesat. Subak zůstal hlavně jako rekreační aktivita pro obyčejné lidi. Nicméně v roce 1790 byla na příkaz krále Čong-džo vydána kniha bojových umění Mu Je Dobo Tongdži, ilustrovaná učebnice, ve které největší kapitoly patřili subaku a taekyonu.

Konec dynastie I se datuje do roku 1910, kdy došlo k obsazení Koreje japonskými vojsky. Koloniální nadvláda Japonska trvala až do roku 1945. V tomto období byl vyhlášen zákaz všech korejských aktivit, kultury, jazyka a taky bojových umění. Mistři a žáci subaku a taekyonu pokračovali v tréninku v tajnosti.

Po roce 1945, po osvobození Koreje, znovu začal rozmach kultury a umění. V bojových uměních bylo tou dobou mnoho různých škol a stylů. Proto se v roce 1955 setkali zástupci různých škol, aby se dohodli a vytvořili jednotný styl, jednotné bojové umění. Kromě několika menších to byly hlavně:

Mu Du Kwan - mistr Hwang Ki
Yon Mu Kwan - mistři Čun Yun a Kwe Byung
YMCA Kwon Buppu - mistr Youn
Čung Do Kwan - mistr I Won Kuk
Song Mu Kwan - mistr Ro Byung Džik
Oh Do Kwan

Pro toto jednotné bojové umění byl na návrh generála Čong Hö Hi přijat název taekwondo. V roce 1953 se mistr Hwang Ki odtrhnul a založil Korejskou Asociaci Tangsudo. V červnu roku 1960 zakládá mistr Hwang Ki Korejskou Asociaci Subakdo a 19.8.1960 Korejskou Asociaci Taesudo. Slovo taesudo vychází ze slov taekwondo a subak. 16. září 1961 byla založena Korejská asociace taekwondo.